Přibližovat českému posluchači postavu barona Prášila by bylo nošením dříví do lesa. Kdosi uvedl, že knížka dobrodružných baronových příběhů byla původně napsána jen proto, aby se stala odstrašujícím příkladem všem chlubilům a chvastounům. Však také předmluva k vydání z roku 1788 říká, že vynalézavý baron vypráví své nehorázné historky, aby znemožnil opravdové lháře. Bürger také tuto práci neřadil mezi svá původní díla a vydáním bez uvedení autora chtěl zdůraznit její lidový původ. Jeho zásluhou se stal baron Prášil lidovou postavou a četbou jako starší literární díla o Enšpíglovi či Kocourkově. V režii Marie Texelové čte Jan Gross.