Podzemní zákopové město je válečnou paralelou k mírovému okresnímu městu. Také jeho obyvatelé, vojáci, jen neradi opouštějí své kryty (noční hlídky, práce v poli, odvšivování a návštěva nevěstince v blízkém městečku), a když v závěru příběhu musí opustit zákopy navždy, s lítostí se za nimi ohlížejí jako za bývalým domovem. V nehrdinských obrazech všedního života zákopů Karel Poláček zachytil své osobní zážitky z východní fronty. Vojáci se jen beze smyslu posouvají sem a tam, poslušni nepochopitelné strategie důstojníků. Vojenské rozkazy se rozléhají nad světem, který už dávno přestal fungovat.