Sbírka velmi pesimistických básní. Neruda zde vyjadřuje zklamání z tehdejšího života, kritizuje morálku. Objevuje se tu i sociální otázka, zabývá se chudobou. Nedůvěřuje lásce ani lidem. Cítí se velmi osamělý, roztrpčený. Tato sbírka je určitým protestem proti pokoře. Smutek je tu doplňován pocitem vzpoury proti pokoře. Podle vydání z roku 1858, k padesátému výročí básníkovy smrti, za redakce Bedřicha Beneše Buchlovana.