MUDr. Humelšnábl je handicapován nejen komickým příjmením, ale také řadou komplexů, které si nese s sebou už od dětství a ze školy. Odreagovává se zdánlivou suverenitou, a ta jej, bohužel, přivádí do nepříjemných situací. K tomu je třeba přičíst určitý idealismus, se kterým přichází do praxe, iluze o smyslu práce lékaře a iluze o sobě samém. Ze střetnutí s praktickým životem vychází Humelšnábl o něco poučenější, moudřejší, a věřme, že i vyrovnanější.