Antologie staroindické poezie.Básně rozličných autorů a také autorek do výboru s názvem Sattasaí podle tradice zařadil král Hálah z dynastie Sátaváhanů, vládnoucí počátkem 1. století na území dnešního Ándhrapradéše, podle jiných verzí bývá vznik antologie datován zhruba do 2. až 4. století našeho letopočtu. Takzvaná „sbírka sedmi set strof“ obsahuje verše inspirované krásou přírody, životem na venkově, ale především slastmi a mukami lásky, a setkáme se v nich s pastýři, mlynářkou, zahradníky či lovci. Zpěvné básně, v nichž místy probleskuje i humor, jsou psány prákrtem, který je – na rozdíl od „vysokého“ sanskrtu – řečí lidovou, nepostrádající zemitost a hravost.Vybrané verše z této antologie přeložil a přebásnil Oldřich Friš v roce 1947 a po bezmála osmdesáti letech jim svým mimořádným interpretačním výkonem znovu vdechla život přední česká herečka Alena Vránová.„Sbírku SATTASAÍ mám ve své knihovně už drahně let a ráda se k ní často vracím. Přála jsem si ji odrecitovat i nahlas. Teď si ji můžete v mém podání poslechnout. Věřím, že vás potěší!“ – Alena Vránová„Poslouchala jsem ji pár dní stále dokola. Pokaždé se mi rozkrýval příběh více. Dlouho jsem nečetla žádnou poezii, vyprávění má hodně vrstev a Alena Vránová to namluvila geniálně. Je v tom velký kus hereckého umu! Opravdu, klobouk dolů.“ – Ilona Polanski, přední česká ilustrátorka (i této obálky a obalu audioknihy).Je manžel pryč a temná noc. Samotou stěny úpějí. Přijď, sousede, mně na pomoc, což kdyby přišli zloději. Na listech leknínůnehnutě ve stínuplameňák seděl,jak kdyby na místučistého tyrkysuhodil zář perel.Tajně a skrytěty mě máš rádaa já tebe rád:až jeden z nás zemře, pod jakou záminkouobleče druhý smuteční šat? Na ni jen omámen hledí, v něm se utápí ona, tak blaženi stojí tu oba, jak byli by na světě sami. – ukázky z textu